Montenegro – první část

Balkán… to je, nebo spíš byl, veselý poloostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snadno milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války.

Méně vynalézaví obyvatelé Západu na ně pohlíželi shora s utajenou závistí, ohrnovali nos nad jejich královstvími, vysmívali se jejich ambicím a báli se jejich surových teroristů. Karel Marx jim říkal „etický odpad“. Já jsem je ve svých dvaceti letech jako nezodpovědný mladík zbožňoval.“ C.L.Sulzberger, The New York Times, 1950
bosenska kafa - Sarajevo
Dlouho jsme si mysleli na Bosnu, ale po záplavách, které se Bosnou na jaře prohnaly, měníme plány a vyrážíme do Černé Hory. Chystáme se zemi projet od severu k jihu – začneme v horách, skončíme u moře. Z Prahy řešíme cestu a ubytování (kempy, booking, airbnb), balíme jenom nejnutnější oblečení a vyrážíme se projíst Montenegrem.

Cestu tam i zpátky rozkládáme do dvou dnů, protože chceme vidět Sarajevo a na zpáteční cestě kamarády v Grazu a pracovní schůzku v Brně. Vyjíždíme v pondělí – D1 jede a na dálnicích v Maďarsku a Chorvatsku jsme snad úplně sami. V Bosně zmizí dálnice i značení, ale pořád se jede dobře a rozhodně je na co koukat.
Sarajevo
Sarajevo bylo vždy důležitou křižovatkou mnoha kultur a dodnes se zde mísí obyvatelstvo tří různých náboženství: islámu, katolického křesťanství a pravoslavného křesťanství. Je to jedno z mála měst na světě, kde stojí v jedné čtvrti pravoslavný kostel, katolický kostel, mešita i synagoga, takže není přehnané srovnání s Jeruzalémem.

Dlouhá tradice náboženské tolerance byla násilně přervána válkou v 90. letech, teď se však na ni Sarajevo snaží znovu navázat.

Procházíme městem, všichni jsou moc milí, jíme burek, pijeme kafu a studujeme dějiny. Atmosféra města je neuvěřitelně silná. Historii řešíme skoro celou dovolenou a mně se celý první týden zdá o válce.
burek
Cestou ze Sarajeva trochu bloudíme, protože většina aut jede dolů na Mostar, kam je cesta značená. My potřebujeme dnes překročit hranici v Šćepan Polje a do večera dojet do města Žabljak v pohoří Durmitor.
Durmitor
Oblast Durmitoru byla spolu s kaňonem řeky Tara v roce 1978 vyhlášena národním parkem a od roku 1980 je zapsána spolu s městem Kotor také v seznamu světového dědictví UNESCO.

Nádherný národní park – pohoří Durmitor krášlí 18 ledovcových jezírek, z nichž největší je Černé jezero, za kterým se tyčí oblá masa Medjeda (2.287 m), který patří mezi 48 zdejších vrcholů vyšších než 2.000 metrů.
Černé jezero
Rozbíjíme základní tábor v kempu kousek za městem Žabljak a noříme se do lesů a hor.

Kuchyně severní části Černé Hory je plná masa. V každé restauraci jsou na lístku ćevapi i pljeskavica. Objednáváme ajvar a srbský salát navíc a je nám dobře.
cevapi
Pokračování příště .. Montenegro – druhá část

1 Comment

  1. Moc krásné, tam bych se chtěla taky jednou podívat. Hlavně ochutnat jejich jídlo 🙂 http://www.cookingwithsusa.blogspot.cz